DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V DOMĚ U ŠRANĚK V OSTRAVĚ - VÍTKOVICÍCH...Beno BLACHUT
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V DOMĚ U ŠRANĚK V OSTRAVĚ - VÍTKOVICÍCH
1.května 2013 je stejný den, jako každého jiného 1.května si možná řeknete - ale ne tak pro mě a jiné zájemce, kteří se stejně jako já přišli podívat na Den otevřených dveří do DOMU U ŠRANĚK... Proč o tom takto píši? V Ostravě - Vítkovicích měli lidé možnost vždy zajít do provozů podniku VŽKG a prohlédnout si, kde pracují jejich tátové a mámy anebo další příbuzní. Nikdy dřív jsem tam nebyla - měla jsem v onen den jiné povinnosti... Letos měli lidé p o p r v é možnost navštívit DŮM U ŠRANĚK , ze kterého na mě, jako obyvatelku jiného městského obvodu, dýchla minulost lidí žijících ve Vítkovicích... Škoda, že není taková možnost i jinde... Dovedu si představit, kolik času a námahy stálo vybudování h i s t o r i e Vítkovic. Všude zřejmě nemají takové patrioty a nadšence pro zachování historie nám i budoucím generacím... Dnešního dne jsem "využila" k tomu, abych navštívila dvě místa z mnoha jiných možností: - smaltovnu - hlavně kvůli SMALT ARTU a pak také si prohlédnout provoz ve smaltovně ( budu si muset najít anglický název této části provozu, abych v něm něco nespletla a pak ho sem dopíšu ) - Dům u šraňků - mají tam opět jinou výstavu. Chtěla jsem jít na vernisáž, ale jiné okolnosti mi nedovolily...tak jsem si ji šla prohlédnout nyní. Tentokrát se ve zdejší galerii koná Výstava plakátů ke 100. výročí BENO BLACHUTA...
Ve Vítkovicích paní kronikářka nezapomíná na zdejší rodáky. Seznamuje nás s nimi postupně a provází nás ulicemi, ve kterých se narodili, ve kterých žili. Jak jinak bych měla možnost dozvědět se něco víc? A jméno BENO BLACHUTA je naší generaci přece známé...byla jsem i na besedě o něm, později se o tom také zmíním... V klidu jsem si výstavu prohlédla - staré plakáty, fotografie v albech s popisy ve vysoké skleněné vitríně...v rohu pěkně naaranžováno i s pěkným kloboukem...dýchla na mě historie - člověk tady úplně zapomene na své starosti. Najednou se ocitne ve zcela jiném světě. Nevím, jak se cítili ostatní přítomní, ale já jsem byla nadmíru spokojená - kdo by si rád nezavzpomínal na Beno Blachuta a jeho účinkování na prknech zdejšího divadla? Právem bychom měli být hrdi na naše předky... Zároveň se mnou byl přítomen i tatínek se synem. Chvíli jsem pozorovala chlapce, který se zajímal o všechno, co mu zdejší Dům u šraněk nabízel. Zaujala mě slova z textu pana Karola HERCIKA - volná citace: Vystavené plakáty divadelního spolku Máj jsou součástí sbírky Domu u šraňků a jsou kulturním dědictvím tohoto zařízení.
- přesná citace: A úplně nakonec se chci poklonit všem ochotníkům, hercům divadelního spolku Máj, kteří se podíleli na kulturním společenském dění ve Vítkovicích téměř před sto lety. Originály vítkovických divadelních plakátů z let 1927 - 1930, kdy zde působilo ochotnické divadlo, jsou ze zdrojů Domu u šraněk. Národní divadlo moravskoslezské zapůjčilo plakáty a fotografie z vystoupení Beno Blachuta v Ostravě v letech 1943 - 1966, kdy zde hostoval. Vystavená alba ochotnického divadla ZK Jeremenko darovala dcera herce a režiséra Evžena Frydrycha.
22.dubna 2013 ....... z textu Karola Hercika, kurátora výstavy
Máte - li chvilku času, zajeďte se na výstavu do Domu u šraněk podívat...je velmi zajímavá.
Ema _________________________ Bílý šeřík na prvního máje v Ostravě - Vítkovicích
Dnes dopoledne byla v Ostravě - Vítkovicích otevřena všechna pracoviště. Dělají to tak každoročně. Na 1. máje máte možnost navštívit v rámci Dne otevřených dveří provozy Vítkovic zevnitř. Byly otevřeny od osmi do čtrnácti hodin. Na akci Dne otevřených dveří měli ve Vítkovicích - konkrétně ve smaltovně - vystaveny letáčky s přesným rozpisem, co kde můžete uvidět. Letáček a texty v něm byl vypracován pečlivě a hlavně různobarevně. Navíc na zadní straně tohoto letáčku byla očíslovaná mapa, která usnadnila přechod z jednoho praocviště na druhé dle vlastního výběru. V jiném textu jsem napsala, že jsem letos v Porubě na šeříku viděla jen listy a náznaky květů. Ve Vítkovicích jsem cestou pozorovala rozkvétající fialový a kvetoucí bílý šeřík. Bílý byl n á d h e r n ý. Kromě toho se mi líbí náměstí Míru ve Vítkovicích. V současné době je kašna puštěna a vytéká z vodotrysku voda... Líbilo se mi, jak voda tryská do výšky a jako pozadí se mi podařilo zachytit červený kostel ve Vítkovicích.
Věděla jsem o tom, že v knihovně ve Vítkovicích chystají výstavu k výročí Beno Blachuta. Zajímalo mě, jak bude výstava vypadat. Věděla jsem, že mají domluveno s Divadlem Antonína Dvořáka zapůjčení kulis. Prostory knihovny ve Vítkovicích znám. Byla jsem tady víckrát na výstavách. Dokud nebyl Dům u šraněk, končívaly naše vycházky s paní Lenkou Kocierzovou tady, v prostorách knihovny... Moc jsem se těšila - a to jsem ani netušila, jak vzácnou návštěvu mají pozvanou a co mě vlastně čeká... Když jsem přišla do knihovny - asi o patnáct minut před začátkem vernisáže výstavy - zůstala jsem stát na chodbě před místností. Říkala jsem si, raději ještě chvíli počkám, než přijdou další lidé. Za chvíli ke mně přišla jedna z žen, zřejmě se jednalo o pracovnici knihovny, a pozvala mě dovnitř. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se kolem sebe. Nechtě jsem zaslechla část rozhovoru dvou žen - jedna byla o něco starší a mluvila o divadle a zpívání, druhá byla zřejmě další pracovnice knihovny. Starší dáma mluvila o tom, jak se těžce hledá zdejší knihovna. Je zapotřebí ale podotknout, že právě probíhá rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad. Proč je to tak důležité? Když se nekonala rekonstrukce, tak městský autobus zatsavoval hned naproti knihovny... A již přišli další hosté a zároveň s nimi i paní Lenka Kocierzová a pan Karol Hercik. Vítali se s onou dámou a poté nám ji představili. Jednalo se o emeritní operní pěvkyni, paní Věru Heroldovou - vzácného hosta dnešní vernisáže. V prostoru knihovny byly nainstalovány kulisy - ale jen ta jejich část, která prošla dovnitř dveřmi...Myslím si, že nikomu nevadilo, že chyběla horní část střechy - mohli jsme si porovnat na vytsaveném plakátu... Vernisáž zahájil pak Karol Hercik, který pak předal slovo paní Věře Heroldové. Ta nás seznámila se vzpomínkami na Beno Blachuta, kterému u nich doma říkali Benonek. Zaujala mě jedna její dle mého názoru velmi důležitá poznámka týkající se studia zpěvu Beno Blachuta. O jeho životě jste si jistě přečetli, takže víte, že se maminka starala o čtyři děti - nepřipadalo v úvahu, že by mladý Beno šel studovat jinam, než nějaký učební obor ve Vítkovicích. To, že si tam při práci hodně zpíval, jsme se dozvěděla na besedě Vítkovická štokrla s ing Milanem Palákem, představitelem Společnosti Beno Blachuta a je to napsáno i v jeho textu - viz odkaz v komentáři na dubnový zpravodaj Vítkovic. Paní Věra Heroldová ovšem zdůraznila, že nebýt finanční pomoci vítkovické farnosti, tak by Beno Blachut studovat nemohl - doslova řekla, že tato okolnost není nikde uváděna. Paní Věra vzpomínala na to, jak si s Beno Blachutem zazpívala Mařenku... Když Beno Blachut hostoval v Ostravě, zastavoval se u nich na večeři. Tenkrát se ještě nejezdilo v noci auty do Prahy, ale jezdilo se nočním rychlíkem... Vzpomínala na manžela Jiřího ( bas ), na Eduarda Hakena a na Beno Blachuta. Donesla jako dárek Dalibora - očividně ji dojalo, když se jedna z přítomných dam ozvala a řekla, že film viděla se školou ve svých osmi letech... Vzpomněla i na pana Jaroslava Svěceného. Vyprávěla nám o tom, že dává do pořádku materiály, které měli nashromážděny doma. Při jedné z návštěv pana Svěceného v Ostravě ho navštívila a darovala mu text napsaný rukou Bedřicha Smetany.
Velmi pěkná vzpomínková akce - v pořadí již několikátá: - vycházka po stopách Beno Blachuta Vítkovicemi - Vítkovická štokrla s ing Milanem Palákem - koncert v kostele, kde mladý Beno zpíval a odhalení pamětní desky na kostele - vernisáž výstavy
...jen koncert jsem nestihla - musela jsem tenkrát do nemocnice, bohužel vše se stihnout nedá, ale slyšela jsem, že se jednalo o skvělý zážitek
Kdybyste měli možnost poslechnout si paní Věru Heroldovou, pak neváhejte a běžte - je vzorem pro nás, starší generaci
1.května 2013 je stejný den, jako každého jiného 1.května si možná řeknete - ale ne tak pro mě a jiné zájemce, kteří se stejně jako já přišli podívat na Den otevřených dveří do DOMU U ŠRANĚK...
Proč o tom takto píši?
V Ostravě - Vítkovicích měli lidé možnost vždy zajít do provozů podniku VŽKG a prohlédnout si, kde pracují jejich tátové a mámy anebo další příbuzní. Nikdy dřív jsem tam nebyla - měla jsem v onen den jiné povinnosti...
Letos měli lidé p o p r v é možnost navštívit DŮM U ŠRANĚK , ze kterého na mě, jako obyvatelku jiného městského obvodu, dýchla minulost lidí žijících ve Vítkovicích...
Škoda, že není taková možnost i jinde... Dovedu si představit, kolik času a námahy stálo vybudování h i s t o r i e Vítkovic. Všude zřejmě nemají takové patrioty a nadšence pro zachování historie nám i budoucím generacím...
Dnešního dne jsem "využila" k tomu, abych navštívila dvě místa z mnoha jiných možností:
- smaltovnu - hlavně kvůli SMALT ARTU a pak také si prohlédnout provoz ve smaltovně
( budu si muset najít anglický název této části provozu, abych v něm něco nespletla a pak ho sem dopíšu )
- Dům u šraňků - mají tam opět jinou výstavu. Chtěla jsem jít na vernisáž, ale jiné okolnosti mi nedovolily...tak jsem si ji šla prohlédnout nyní. Tentokrát se ve zdejší galerii koná Výstava plakátů ke 100. výročí BENO BLACHUTA...
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/1.5.2013_vystava_plakatu_v_DOME_U_SRANEK/
Ve Vítkovicích paní kronikářka nezapomíná na zdejší rodáky. Seznamuje nás s nimi postupně a provází nás ulicemi, ve kterých se narodili, ve kterých žili. Jak jinak bych měla možnost dozvědět se něco víc?
A jméno BENO BLACHUTA je naší generaci přece známé...byla jsem i na besedě o něm, později se o tom také zmíním...
V klidu jsem si výstavu prohlédla - staré plakáty, fotografie v albech s popisy ve vysoké skleněné vitríně...v rohu pěkně naaranžováno i s pěkným kloboukem...dýchla na mě historie - člověk tady úplně zapomene na své starosti. Najednou se ocitne ve zcela jiném světě.
Nevím, jak se cítili ostatní přítomní, ale já jsem byla nadmíru spokojená - kdo by si rád nezavzpomínal na Beno Blachuta a jeho účinkování na prknech zdejšího divadla? Právem bychom měli být hrdi na naše předky...
Zároveň se mnou byl přítomen i tatínek se synem. Chvíli jsem pozorovala chlapce, který se zajímal o všechno, co mu zdejší Dům u šraněk nabízel.
Zaujala mě slova z textu pana Karola HERCIKA
- volná citace:
Vystavené plakáty divadelního spolku Máj jsou součástí sbírky Domu u šraňků a jsou kulturním dědictvím tohoto zařízení.
- přesná citace:
A úplně nakonec se chci poklonit všem ochotníkům, hercům divadelního spolku Máj, kteří se podíleli na kulturním společenském dění ve Vítkovicích téměř před sto lety.
Originály vítkovických divadelních plakátů z let 1927 - 1930, kdy zde působilo ochotnické divadlo, jsou ze zdrojů Domu u šraněk.
Národní divadlo moravskoslezské zapůjčilo plakáty a fotografie z vystoupení Beno Blachuta v Ostravě v letech 1943 - 1966, kdy zde hostoval.
Vystavená alba ochotnického divadla ZK Jeremenko darovala dcera herce a režiséra Evžena Frydrycha.
22.dubna 2013 .......
z textu Karola Hercika, kurátora výstavy
Máte - li chvilku času, zajeďte se na výstavu do Domu u šraněk podívat...je velmi zajímavá.
Ema
_________________________
Bílý šeřík na prvního máje v Ostravě - Vítkovicích
Dnes dopoledne byla v Ostravě - Vítkovicích otevřena všechna pracoviště. Dělají to tak každoročně. Na 1. máje máte možnost navštívit v rámci Dne otevřených dveří provozy Vítkovic zevnitř. Byly otevřeny od osmi do čtrnácti hodin.
Na akci Dne otevřených dveří měli ve Vítkovicích - konkrétně ve smaltovně - vystaveny letáčky s přesným rozpisem, co kde můžete uvidět. Letáček a texty v něm byl vypracován pečlivě a hlavně různobarevně. Navíc na zadní straně tohoto letáčku byla očíslovaná mapa, která usnadnila přechod z jednoho praocviště na druhé dle vlastního výběru.
V jiném textu jsem napsala, že jsem letos v Porubě na šeříku viděla jen listy a náznaky květů. Ve Vítkovicích jsem cestou pozorovala rozkvétající fialový a kvetoucí bílý šeřík. Bílý byl n á d h e r n ý.
Kromě toho se mi líbí náměstí Míru ve Vítkovicích. V současné době je kašna puštěna a vytéká z vodotrysku voda...
Líbilo se mi, jak voda tryská do výšky a jako pozadí se mi podařilo zachytit červený kostel ve Vítkovicích.
https://amenalim.zonerama.com/Album/101491
Šla jsem na SMALT ART do smaltovny ve Vítkovicích...ale o tom až v jiném textu.
Ema
________________________________________
Dostala jsem osobní pozvánku na vernisáž výstavy:
Přijelo k nám divadlo III.
Věděla jsem o tom, že v knihovně ve Vítkovicích chystají výstavu k výročí Beno Blachuta. Zajímalo mě, jak bude výstava vypadat. Věděla jsem, že mají domluveno s Divadlem Antonína Dvořáka zapůjčení kulis. Prostory knihovny ve Vítkovicích znám. Byla jsem tady víckrát na výstavách. Dokud nebyl Dům u šraněk, končívaly naše vycházky s paní Lenkou Kocierzovou tady, v prostorách knihovny...
Moc jsem se těšila - a to jsem ani netušila, jak vzácnou návštěvu mají pozvanou a co mě vlastně čeká...
Když jsem přišla do knihovny - asi o patnáct minut před začátkem vernisáže výstavy - zůstala jsem stát na chodbě před místností. Říkala jsem si, raději ještě chvíli počkám, než přijdou další lidé. Za chvíli ke mně přišla jedna z žen, zřejmě se jednalo o pracovnici knihovny, a pozvala mě dovnitř. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se kolem sebe. Nechtě jsem zaslechla část rozhovoru dvou žen - jedna byla o něco starší a mluvila o divadle a zpívání, druhá byla zřejmě další pracovnice knihovny. Starší dáma mluvila o tom, jak se těžce hledá zdejší knihovna. Je zapotřebí ale podotknout, že právě probíhá rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad. Proč je to tak důležité? Když se nekonala rekonstrukce, tak městský autobus zatsavoval hned naproti knihovny...
A již přišli další hosté a zároveň s nimi i paní Lenka Kocierzová a pan Karol Hercik. Vítali se s onou dámou a poté nám ji představili. Jednalo se o emeritní operní pěvkyni, paní Věru Heroldovou - vzácného hosta dnešní vernisáže.
V prostoru knihovny byly nainstalovány kulisy - ale jen ta jejich část, která prošla dovnitř dveřmi...Myslím si, že nikomu nevadilo, že chyběla horní část střechy - mohli jsme si porovnat na vytsaveném plakátu...
Vernisáž zahájil pak Karol Hercik, který pak předal slovo paní Věře Heroldové. Ta nás seznámila se vzpomínkami na Beno Blachuta, kterému u nich doma říkali Benonek.
Zaujala mě jedna její dle mého názoru velmi důležitá poznámka týkající se studia zpěvu Beno Blachuta.
O jeho životě jste si jistě přečetli, takže víte, že se maminka starala o čtyři děti - nepřipadalo v úvahu, že by mladý Beno šel studovat jinam, než nějaký učební obor ve Vítkovicích. To, že si tam při práci hodně zpíval, jsme se dozvěděla na besedě Vítkovická štokrla s ing Milanem Palákem, představitelem Společnosti Beno Blachuta a je to napsáno i v jeho textu - viz odkaz v komentáři na dubnový zpravodaj Vítkovic.
Paní Věra Heroldová ovšem zdůraznila, že nebýt finanční pomoci vítkovické farnosti, tak by Beno Blachut studovat nemohl - doslova řekla, že tato okolnost není nikde uváděna. Paní Věra vzpomínala na to, jak si s Beno Blachutem zazpívala Mařenku...
Když Beno Blachut hostoval v Ostravě, zastavoval se u nich na večeři. Tenkrát se ještě nejezdilo v noci auty do Prahy, ale jezdilo se nočním rychlíkem...
Vzpomínala na manžela Jiřího ( bas ), na Eduarda Hakena a na Beno Blachuta.
Donesla jako dárek Dalibora - očividně ji dojalo, když se jedna z přítomných dam ozvala a řekla, že film viděla se školou ve svých osmi letech...
Vzpomněla i na pana Jaroslava Svěceného. Vyprávěla nám o tom, že dává do pořádku materiály, které měli nashromážděny doma. Při jedné z návštěv pana Svěceného v Ostravě ho navštívila a darovala mu text napsaný rukou Bedřicha Smetany.
Velmi pěkná vzpomínková akce - v pořadí již několikátá:
- vycházka po stopách Beno Blachuta Vítkovicemi
- Vítkovická štokrla s ing Milanem Palákem
- koncert v kostele, kde mladý Beno zpíval a odhalení pamětní desky na kostele
- vernisáž výstavy
...jen koncert jsem nestihla - musela jsem tenkrát do nemocnice, bohužel vše se stihnout nedá, ale slyšela jsem, že se jednalo o skvělý zážitek
Kdybyste měli možnost poslechnout si paní Věru Heroldovou, pak neváhejte a běžte - je vzorem pro nás, starší generaci
Ema
P.S.:
O životě BENO BLACHUTA nebudu sama vyprávět - můžete si otevřít na 4. straně a přečíst si vše, co napsal ing Milan Palák:
https://vitkovice.ostrava.cz/cs/o-vitkovicich/zpravodaj/rocnik-2013/duben
Dozvíte se zde hodně...slyšela jsem ho vyprávět na Vítkovické štokrli k výročí Beno Blachuta.
Ema