na mládí a léta prožitá přitom vzpomínáme...
Opravdu vše jiné tenkrát bylo?
Je tomu určitě tak, že jaro nás vždy k životu probudilo?
Nevím, zda každý měl možnost kůzlátka mladá pozorovat,
mláďatka právě rodící se obdivovat...
Jaro se k životu probouzelo,
všechny nás do přírody zvalo,
malé kůzle se nesměle rozhlíželo,
když na nohy se právě stavělo...
S dneškem se srovnávat nedá...
Proč?
Odpověď jednoduchá je,
záleží na tom, kde člověk žije,
jak o okolí své se stará,
příroda nás přece obdarovává...
I letos, kdy zima na chvíli pohrozila,
že by se snad ještě ráda vrátila,
jaro již nesměle hlásí se:
kdo zůstane s námi na velikonoce?
Je přece jedno, jak venku zrovna je,
člověk se z přítomnosti druhého člověka raduje
a svátky velikonoční podle svých schopností oslavuje:
příjemně prožité svátky velikonoční
přeje
Ema
P.S.:
- fotografovala jsem na výstavě v Hošťálkovicích
Žádné komentáře:
Okomentovat